13 dní
středa 12. - pondělí 24. března 2014

Lehká výprava do drsného arktického prostředí. Nehnali jsme se za žádnými extrémy - tohle byla pravá divočina, na rozdíl od Islandu nebo severního Norska podstatně drsnější. Chtěli jsme být alespoň tady takoví běžní turisté, bez předchozích zkušeností a důkladné přípravy nemělo smysl pokoušet se o nějaké výkony. Jakákoliv chyba by byla fatální, nemohli jsme riskovat důsledky vlastních rozhodnutí, pokud by se naše krátkozrakost projevila až posléze. Výletu předcházelo dlouhé plánování, chtěli jsme se připravit na nečekané situace. Nakonec jsme dali dohromady partu šesti zajímavých lidí z bratrovy strany se zájmem o cestování a nějakými vlastními zkušenostmi, byť takto daleko severně z nás nebyl nikdo.

Termín jsme vybírali s ohledem na fenomén polárního dne a noci. Okolo rovnodennosti bylo denního světla i noci dostatek, ale díky extrémní zeměpisné šířce byl denní přírůstek světla touto dobou zhruba 16 minut. Denní teploty se pohybovaly mezi -15 až -10 °C, s přicházející nocí klesající až k -20 °C. Jakékoliv poryvy větru znamenaly znatelné snížení pocitové teploty do nepříjemných hodnot. Potenciál pozorování polární záře tu byl také, ale z důvodu výrazné lokálně vnímané odchylky pozice geografického a magnetického pólu vůči naší lokalitě procházel střední pás polární záře jižně od pozorovatele. I přes příznivé počasí jsme nakonec neměli příliš štěstí něco vidět, v úzkém údolí Longyeardalen s vysokými svahy by polární záře musela být dostatečně silná, aby překryla celou oblohu. S výraznou odchylkou severního geografického a magnetického pólu se pojila i nevšední korekce v mapách, která stěžovala navigaci.

Longyearbyen a přilehlá oblast je pod správou lokálního guvernéra, Sysselmanna. Ve městě platí striktní pravidla pro nošení zbraně (vyjmutý zásobník, sklopená hlaveň), ty se v obchodech zamykají na místa tomu určené, zpravidla při vstupu do objektu. Okolo města jsou definované hranice bezpečí, za nimi je povinnost nosit zbraň, ačkoliv město není nijak obehnáno plotem a medvědi mají k obydlím volný přístup. Nebylo by to Norsko, aby i v divočině neplatily striktní nařízení. Pakliže nemáte zbraň, dostanete pokutu. Máte-li zbraň a zastřelíte-li medvěda, poženou vás před komisi. Slabé zabezpečení skupiny znamená další pokutu. Pojedete-li sněžným skůtrem mimo město příliš rychle, pokuta vás také nemine. O povinnosti nosit zbraň, pakliže nejste součástí organizované skupiny, jsme věděli dlouho dopředu. Úředně ověřený překlad výpisu rejstříku trestů jsme měli vyřízený a přichystaný a ještě před odjezdem jsme doma prošli krátkým výcvikem střelby z lovecké zbraně kalibru odpovídajícímu lovu medvědů. Nikdo z nás ale nenabyl dostatečného sebevědomí přesné mušky a víceméně jsme doufali, že se konfliktu se zvířaty vyhneme.

Naší základnou se stal hostel na okraji města v osadě Nybyen, původně sloužící jako ubytovna horníků. Osazenstvo bylo různorodé, zatímco někteří se připravovali na vícedenní přechod terénu natěžko, přebalovali věci, mazali lyže a sbližovali se se svou novou zbraní či pronajatým psem, my se drželi s respektem bokem. I tady platí, že pokud chce člověk vidět nebo zažít něco víc, než nabízí jen město a jeho okolí, musí si za to připlatit. Ceny jsou vysoké, místy téměř likvidační.

Mimo drobných výletů v okolí Longyearbyenu jsme se primárně snažili dostat do dvou ruských osad: Баренцбург a Пирамида. Tady jsme už byli závislí na nabídce místních agentur a reálné možnosti zjišťovali až na místě. Zatímco Баренцбург se ukázal jako reálně dostupný hned několika způsoby, Пирамида představovala problém. Trasa běžně vede po zamrzlém moři a to bylo v době naší návštěvy i přes nízké denní teploty nereálné. Fenomén globálního oteplování je v těchto končinách znát zkrátka výrazně silněji, než např. na Islandu nebo v Norsku, kde i tak ledovce tají rekordní rychlostí. Místní domorodci nám pak později potvrdili přetrvávající problém nezamrzajícího moře několika posledních let, představující i pro ně samotné problém nedostupnosti odlehlejších míst. Dostat se do ještě vzdálenějších norských nebo ruských osad je pak pro turisty zpravidla nemožné, především v zimním období.

npolar.no
toposvalbard.npolar.no