První kroky na půdě pravého arktického prostředí přinášelo lehce vzrušující mravenčení v chodidlech, velice podobné zážitku tomu v Černobylu. Všudypřítomné nebezpečí zbytkové radiace tady nahradilo nebezpečí útoku ledních medvědů. První dva dny znamenaly aklimatizaci, prozkoumávání města a místních kulturních a historických relikvií. Čekalo nás dořešení povolení nošení zbraně, její pronájem a vyzvednutí. Puška to byla solidní a dosti těžká, váhově ekvivalentní průměrnému fotobatohu.

Město je stavěno odlišně od civilizace kontinentálního Norska - domy stojí na pilířích a kůlech v pohyblivém permafrostu. Vedle silnice zpravidla vede cesta pro lyžaře a sněžné skútry. Lidé tu v zimě svými vozy příliš nejezdí a využívají výhod sněhu. Zaparkované vozidla jsou v zimě zpravidla napojeny na vyhřívání prostoru motoru. Ani osobní pásová vozidla tu nejsou výjimkou. Město je protkáno pozůstatky bohaté těžební činnosti a zachované relikvie byly prohlášeny chráněnými kulturními památkami.

Nevynechali jsme přirozeně ani místní obchod s lihovinami, kvůli norské prohibici státem kontrolovaným, ale překvapivě duty free, kde jsme byli častými hosty, už jen díky na norské poměry příznivým cenám. Omezené nejsou jen otevírací hodiny, ale i množství povoleného prodaného alkoholu na osobu. To se v případě turistů počítá na celý pobyt, kde jsme byli kvůli našim téměř dvěma týdnům pobytu a vyšším nárokům na konzumaci silně v nevýhodě. Při placení je potřeba se prokázat letenkou či boarding passem, kde obsluha průběžně zaznamenává množství prodaného alkoholu. Obsluha se v obchodě ale v jednotlivých dnech střídala a stejně tak jsme i my střídali záložní výtisky letenek.