Původně jsem měl přespávat v dobytčí části hostelu, vlivem silných mrazů ale zamrzlo vodovodní potrubí a já nakonec dostal stylové Rorbu, později sdílené s dalšími cestovateli. Ovšem elektroinstalace tu byla v havarijním stavu - světla problikávaly, zásuvky zpívaly, jističe vypadávaly.

Jednou večer, za relativně čisté oblohy, vylezl jsem ze své Rorbu zkusit se poohlédnout po polární záři. Hned na parkovišti jsem byl zastaven postávající dámou, která zbystřila můj pohupující se stativ za pasem a opáčila se na mě, kam že to mám namířeno. Fotografka, tuším z Kanady, přiletěla pár dní před plánovaným workshopem na sólo průzkum terénu. Ten večer jsme projezdili blízké okolí a hledali místa mimo dosah pouličního osvětlení a s výhledem na sever. Na krátký okamžik se nám přeci podařilo zachytit několik snímků polární záře, než se obloha opět zatáhla s přicházející bouří. Ten moment byl magický a nezapomenutelný, něco neidentifikovatelného ve vší tichosti svítilo na obloze a dynamicky měnilo tvar.