Island 2014
14 dní
středa 26. února - úterý 11. března 2014

Bylo to právě u vodopádu Gullfoss v létě 2013 u informační cedule se snímkem vodopádu v zimě, zasněženého, pokrytého ledem a rampouchy, kdy se v mé mysli zrodila myšlenka na další dobrodružství. Po značně děštivém počátku léta 2013 a dvěma letními výpravami za sebou mi v ten moment přišla myšlenka mrazivé krajiny Islandu atraktivní a osvěžující. Když se pak začala plánovat výprava na Svalbard, využil jsem příležitosti a přilepil k ní ještě týden na Islandu.

Po příletu na letiště Keflavík mě trochu překvapilo slunečné počasí beze stop sněhu. Na konec února nezvyklé, podle místních tehdá od vánoc nesněžilo. S nulovými zkušenostmi s jízdou na ledu jsem posléze přebral vypůjčené auto. Nebylo to jednoduché, ale díky prázdným silnicím mimo turistickou sezónu zkušenosti přišly samy. Spousta cest nebylo sjízdných především kvůli lokálně navátému sněhu, přičemž neutuchající severní vítr je tu častý problém, nezřídka vytvářející "bílou tmu", kde přes rozfoukaný sníh není vidět ani silnice sama. Prozíravě jsem si přivezl skládací lopatu a tu také několikrát intenzivně využil. Místní jsou na případy turistů a jejich zapadlých vozů zvyklí, netřeba ani slov a hbitě vytahují tažné lano. Zapadá to trochu do tradiční mentality Islanďanů o vzájemné pomoci v nesnázích s cílem společného přežití.

Postupem na sever sněhu přibývalo a vytvářelo ten kontrast sopečné krajiny a arktické tundry, za kterým jsem přijel. Typicky letní islandské jevy jako opar či mlha se v zimě vyskytují podstatně méně často, vzduch je čistý a viditelnost zpravidla daleká. Ke konci výletu pak celý ostrov zasypala slušná kopa čerstvého sněhu. Velkým překvapením byla nečekaně silná polární záře hned první večer, navzdory mírně bouřlivému počasí se v průběhu mého pobytu naskytlo ještě několik dalších příležitostí, byť s výrazně nižší intenzitou.

Celkově kombinace faktorů nízko položeného slunce, čistého vzduchu, přítomnosti sněhu v krajině a potenciálu pozorování polární záře na mě vskutku silně zapůsobila a otevřela novou kapitolu mých fotocest na sever, přinášející nevšední atmosféru místa a vnímání přírodních elementů.