26 dní
čtvrtek 23. června - pondělí 18. července 2011

Země ohně a ledu, jak praví legendy. Island se pomalu vzpamatovával z blízkosti státního bankrotu z roku 2008 a naše návštěva z toho mohla jen těžit. Roky 2010-2012 byly počátkem obrovského boomu návštěvnosti, kdy trend znásobení počtu letních turistů pokračuje až do dnešního dne. Nakonec jsme dali dohromady partu pěti lidí a lodí dovezeným offroadem mohlo naše dobrodružství začít.

Odlet na Island ohrožovala erupce sopky Grímsvötn, jen několik týdnů před datem odletu. Po zkušenostech s erupcemi sopky Eyjafjallajökull z roku 2010, které trvaly několik měsíců a doslova zastavily leteckou dopravu nad Evropou, byla nejistota na místě. Erupce však trvala krátce, byla jiného typu, ovšem s velkými dopady na místní krajinu. Stopy po obou erupcích jsme nacházeli na různých místech země - ledovce byly pokryté černým popílkem a na rozlehlých pláních ve vnitrozemí se zvedaly písečné bouře. I dodnes lze pozorovat pozůstatky erupcí např. na plovoucích krách v ledovcové laguně Jökulsárlón, s černými pruhy popela uvnitř ledu.

Plán byl objet ostrov dokola po silnici č. 1 (Þjóðvegur 1) s drobnými výlety do okolí a nějaký ten výlet do vnitrozemí. Díky přebytku dovolené jsem se ještě před společnou cestou rozhodl prozkoumat oblast západních fjordů, která kvůli časovému omezení nebyla zahrnuta v našem hrubém plánu.

Výlet se opravdu povedl. Díky dostatku světla v noci jsme mohli procestovat spoustu míst, počasí na severské poměry bylo také vcelku vlídné. Konečné poděkování patří Danovi za zprostředkování auta a přejezdy těžkým terénem.