Tiniteqilaaq
Přejezd motorovým člunem do vzdálenější osady Tiniteqilaaq, mezi místními jen 'Tinit'. Trasa vede icefjordem Sermilik a cesta je zážitkem sama o sobě. Led máte doslova na dosah, stačí se jen lehce nahnout přes okraj člunu. Kapitánem je zpravidla zkušený Inuit, mistrně kličkující mezi překážkami. Respekt budí gigantické kry a průběžné nebezpečí rozpadu při jejich tání přináší mrazivé uvědomění si miniaturnosti lidské existence.
V teplém počasí, kdy led taje a kry se rozpadají, může být fjord ucpán nahromaděným ledem, zejména při větrném počasí. Dno fjordu není vždy rovnoměrně svažité a na některých místech se hromadí usazeniny, o které se větší ledové kry zachytí a působí jako špunt. Trasa je pak několik dní neprůjezdná, než překážka roztaje či se jinak nerozpadne.
Tiniteqilaaq leží na samém břehu fjordu, na úrovni moře. Proplouvající ledové kry mají často velikosti bytových domů či fotbalových stadionů. To pro osadu skýtá možné nebezpečí vln tsunami při rozpadu ledu vzhledem k velkému objemu uvolněného materiálu padajícího z velké výšky. Fjord je oblíben u ledních medvědů pro přítomnost velkého množství tuleňů. V osadách to není problém, rybáři jsou ostražití a zpráva o jakémkoliv pozorování medvěda se rychle rozšíří mezi ostatní. Nebohý turista je tak nepřímo chráněn, pokud se pohybuje v bezprostředním okolí osad. Dále ve fjordu jsou porůznu rozeseté chatky a tam už není tak bezpečno. Při dojednávání detailů výletu mi bylo dokonce nabízeno zapůjčení satelitního telefonu a lovecké pušky, pokud bych se plánoval na delší dobu vzdálit.
V osadě jsem se usadil stragicky na skalách kousek od heliportu. Celé okolí je výrazně kamenité bez jednoznačného zdroje pitné vody, osada je odkázána na centrální zásobník, doplňovaný metodou transportu a rozpouštění ledových ker. První pokus o večerní hygienu v blízkém jezírku, ač zdánlivě čistém, skončil pohledem na utopenou vránu opodál. Do osady jsem se z Tasiilaqu svezl s organizovaným zájezdem japonských turistek. Dva plné čluny, okolo 15 lidí se dvěma italskými průvodci. Takové množství turistů je nad ubytovací kapacity malé inuitské osady, k mému překvapení se večer část skupiny rozhodla postavit si stany na okolních skalách v mé blízkosti. Všudypřítomné šplouchání, křupání a praskání nekonečného množství tajících ledových ker pak po zbytek večera zpříjemňovalo klidné usínání.
Tiniteqilaaq leží na samém břehu fjordu, na úrovni moře. Proplouvající ledové kry mají často velikosti bytových domů či fotbalových stadionů. To pro osadu skýtá možné nebezpečí vln tsunami při rozpadu ledu vzhledem k velkému objemu uvolněného materiálu padajícího z velké výšky. Fjord je oblíben u ledních medvědů pro přítomnost velkého množství tuleňů. V osadách to není problém, rybáři jsou ostražití a zpráva o jakémkoliv pozorování medvěda se rychle rozšíří mezi ostatní. Nebohý turista je tak nepřímo chráněn, pokud se pohybuje v bezprostředním okolí osad. Dále ve fjordu jsou porůznu rozeseté chatky a tam už není tak bezpečno. Při dojednávání detailů výletu mi bylo dokonce nabízeno zapůjčení satelitního telefonu a lovecké pušky, pokud bych se plánoval na delší dobu vzdálit.
V osadě jsem se usadil stragicky na skalách kousek od heliportu. Celé okolí je výrazně kamenité bez jednoznačného zdroje pitné vody, osada je odkázána na centrální zásobník, doplňovaný metodou transportu a rozpouštění ledových ker. První pokus o večerní hygienu v blízkém jezírku, ač zdánlivě čistém, skončil pohledem na utopenou vránu opodál. Do osady jsem se z Tasiilaqu svezl s organizovaným zájezdem japonských turistek. Dva plné čluny, okolo 15 lidí se dvěma italskými průvodci. Takové množství turistů je nad ubytovací kapacity malé inuitské osady, k mému překvapení se večer část skupiny rozhodla postavit si stany na okolních skalách v mé blízkosti. Všudypřítomné šplouchání, křupání a praskání nekonečného množství tajících ledových ker pak po zbytek večera zpříjemňovalo klidné usínání.
