Přejezd táhlých fjordů po trase silnice č. 61 z východu byl notně unavující - tma, lehký déšť a namrzlá vozovka neposkytovala mnoho jistoty, nicméně trasa byla plně průjezdná. Druhý den se přihnala silná bouře a z návětrné strany pokryla zaparkované vozy v centru městečka Ísafjörður silnou vrstvou ledu.

Teprve až třetí den ráno, před úsvitem za mizející oblačnosti, se mi konečně podařilo vyfotit zbytky polární záře. Sněžné pluhy neúnavně prohrnovaly zasypané cesty na protějším břehu fjordu a děti se pomalu sbíhaly do školy. Bylo kolem osmé ranní a v ruchu všedního dne polárné záře stále tancovala na obloze. Zanedlouho nastalo svítání a kouzlo okamžiku rázem vyprchalo.