V Santiagu del Teide jsme si odpočinuli u kostela před radnicí, na kulturním místě s pódiem, nad kterým byly nataženy různobarevné cácorky, které se ve větru třepotaly a způsobovaly zajímavé efekty. Velice pěkné, když pod tím člověk seděl.

Po zážitku z Mascy mě mile překvapila kvalita silnic okolo a v národním parku Teide, kde silnice měla stálé dva pruhy (jeden pro každý směr). Přestože místa stále moc nebylo, na vyhýbání to stačilo. Celým parkem dýchala zvláštní atmosféra - do určité výšky řídký jehličnatý porost, mimo stomy tam nerostlo nic (díky sopečnému kamení a písku). Byla to taková oblast kontrastů, mezi stromy se tyčily jednotlivé vrcholky. Prostor kolem sopky je v podstatě taková náhorní plošina, až na pár kopečků je to rovina. Jí vede několik rovných silnic, připomínající dlouhé rovné americké silnice. Tedy až na to, že tyto byly mnohem užší a byly sypané, tzn. vedle silnice byl většinou sráz.

Těsně za hranicemi parku se nachází botanická zahrada a geologická výstava. Promítnou vám poutavý film, ochotný personál přinese sluchátka, do kterých vám pustí anglický zvuk. To vše zdarma a s nesmírnou laskavostí.

Třetí den jsme měli v plánu Pico del Inglés, na který jsme se nakonec ale nedostali, protože vrcholky pohoří Anagas byly naprosto zahaleny v mracích. Na výhledu Mirador de Jardina bylo zajímavé pozorovat mraky valící se do údolí nesmírnou rychlostí, kde se posléze rychle rozplynuly.