Národní park Hornstrandir byl hlavní cíl celé mé výpravy. Z předchozího roku zůstala kvůli nepřízni počasí spousta míst neprobádaných a můj seznam se po studiu map a terénu ještě o něco prodloužil. Především jsem se ale chtěl vrátit na místo, které na mě silně zapůsobilo svou atmosférou. Jakkoliv izolovaná a těžko dostupná oblast to je, toto místo působí až uklidňujícím dojmem. Žádné stroje, dopravní prostředky, jen šumění moře, větru a daleký skřehot polárních lišek a ptactva na útesech.

Skrytá na odlehlé straně útesu Hornbjarg se nachází oblast Látravík s majákem Hornbjargsviti. Na místě je tábořiště a údajně je také možné se ubytovat v domě správce majáku. Je to poslední malý kousek civilizace směrem na sever na širé moře.

Velice osvěžující byla večerní koupel ve vodopádu a přilehlém jezírku po celodenním pochodu přes útesy. Ten večer bylo stále zhruba 15 °C a voda mohla mít odhadem kolem deseti stupňů. Ani brody místní říčkou nebyly nepříjemné ráno při východu slunce.