Národní park Hornstrandir je další z výrazně izolovaných oblastí Islandu. Doprava je možná jen po moři, v parku není vybudována žádná infrastruktura. Několik roztroušených chat, majáků a zachovalých farmiček slouží jako letní sídla, park nemá žádné stálé obyvatele. Krajina je divoká, dynamická, s vysokými a ostrými útesy. Na východě poloostrova se pak rozprostírá nedostupný ledovec Drangajökull, sloužící jako bariéra od zbytku Westfjords.

Díky své izolovanosti tu bují populace polárních lišek, které zde v podstatě nemají přirozeného nepřítele. Lišky se člověka nebojí - je to tak vyjímečný host v oblasti, že jsou spíše zvědavé a okukují každého návštěvníka. Výjimkou nejsou ani blízká setkání či hrátky s dětmi.

Vyplouvali jsme za velmi špatného počasí, silného větru, deště a vysokých vln. Trasa vedla podél pobřeží, vlny ale často převyšovaly malou loď, velikosti menšího autobusu. Zpočátku fjordu bylo houpání zábavné, jak se ale vlny na otevřeném moři zvětšovaly a houpání trvalo už více než hodinu, přibývalo nevolností mezi cestujícími. Posádka rozdávala sáčky na blití, ty ovšem po nějaké době došly a nastal drobný problém... Mně se podařilo sledováním horizontu a očekáváním pohybů lodě obsah žaludku nějak udržet, ale chuť k jídlu byla na celé odpoledne fuč. Špatné počasí panovalo další dva dny, teprve až v den odjezdu se oblačnost roztrhala. Cesta zpět byla klidná, za slunečného počasí téměř bez větru, naprosto odlišná od cesty tam.

turistická mapa