den 3.

Cestou nahoru do průsmyku jsme se zastavili u řeky, ale nevšimli jsme si hada, přecházejícího lesní cestu. No, trochu se naježil, smotal do klubka, resp. do pružiny a svou hlavu vystrčil vzhůru. Po chvíli uznal, že to má marné a odplazil se pryč. Stačilo chvíli a šlápli bychom na něj.

Před samotným vjezdem do Itálie nás čekalo překvapení - plot, značka zákazu vjezdu a jakýsi papír s nařízením, že cesta je zavřená. Místní dáma nás ujišťovala, že cesta je opravdu uzavřená, nám to ale nedalo a šli jsme se podívat. Na mostě to vypadalo, že někdo dělá, ale nikdo tam nebyl, kromě jednoho Itala sedícího na židli v budce. Na náš dotaz odpověděl "Síí", aniž by věděl, na co jsme se ptali a my mohli v klidu projet druhou stranu průsmyku až do Itálie.